[ zpět ]
Celkové fakturované náklady (dle spotřeby patního měřiče a kalkulované ceny dodavatele) jsou rozděleny na základní a spotřební složku v poměru:
a) 40% - základní složky je mezi uživatele zúčtovací jednotky rozděleno podle poměru započitatelných podlahových ploch . Výše části úhrady je stanovena poměrným podílem (plochou) nezávislým na spotřebě.
b) 60% - spotřební složky je mezi uživatele zúčtovací jednotky rozděleno v poměru výpočtových jednotek (korigovaných dílků) zjištěných z odečtů měřičů tepla
Zjištění výpočtových jednotek z poměrových měřičů tepla
Odečtené hodnoty naměřené na poměrových měřičích tepla za dané zúčtovací období se přepočítávají výkonem otopného tělesa a ostatními koeficienty (koeficient polohy, orientace na svět.stranu a ostatní koeficient - tepelný přestup na čidlo indikátoru). Přepočtené dílky jsou dále korigovány s ohledem na § 4 odst. 4 vyhl.372/2001 Sb. tak, aby nejnižší vyúčtované celkové náklady nepřesáhly rozdíl -25% oproti průměrnému nákladu zúčtovací jednotky a nejvyšší vyúčtované celkové náklady rozdíl +40% oproti průměrnému nákladu zúčtovací jednotky.
Vysvětlení §4odst.4 vyhl. MMR 372/2001 Sb:
Spotřební složka je rozdělena mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Dle § 4, odst. 4 výše uvedené vyhlášky nesmí rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1m2 započitatelné podlahové plochy překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů provede vlastník úpravu výpočtové metody.
Každý objekt na základě tepelně technických vlastností má definovanou nejnižší možnou vnitřní teplotu, která zajišťuje tepelnou stabilitu domu (aby na základě rosného bodu na vnitřních stěnách nedocházelo k tvoření plísní). Tato teplota se pohybuje dle tepelně technických vlastností obvodového pláště budovy na úrovni 16-18 °C. Pod tuto teplotu nedovoluje vyhláška č. 152/2001 Sb provádět noční útlumy vytápění, tudíž pod tuto teplotu není možné připustit ani vyúčtování nákladů na bytové, či nebytové jednotky a to ve vazbě na občanský zákoník par. 689 a následné naplnění par. 451-454, s vyjímkou těch nebytových prostor v objektech ,či samostatných nebytových objektů, kde je projektem stanoveno vytápění na teplotu nižší a fyzikálně technické vlastnosti vnější konstrukce objektu jsou tomu projektem přizpůsobeny.
Z výše uvedeného vyplývá,že není možné, aby náklad na vytápění bytu či nebytu, vyjma výše uvedených , byl vyúčtován na nižší rozdíl nežli cca -25% oproti průměrnému nákladu. Cílem ustanovení vyhlášky se sleduje, aby způsob rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele zajistil každému spotřebiteli, že jeho úhrada za vytápění je úměrná dosažené úrovni poskytované služby (tj. projektované resp. výpočtové vnitřní teplotě, min. však teplotě tepelné stability objektu) kterou vytápění je, a nikoliv množství tepla potřebného k jeho zajištění.
